syndrom zlého světa
stav, kdy člověk, který konzumuje velké množství zpráv a pořadů zaměřených na kriminalitu, katastrofy a násilí, začne tyto obrazy považovat za běžnou realitu, a to přesto, že statisticky může kriminalita v daném místě klesat (mozek nestíhá rozlišovat mezi tragédií na druhém konci planety, kterou vidí na displeji, a skutečným bezpečím jeho obývacího pokoje), to vede k chronickému pocitu ohrožení, úzkosti, zvýšené podezíravosti vůči cizím lidem a větší ochotě akceptovat represivní bezpečnostní opatření; dříve se tento syndrom spojoval hlavně s televizí, dnes ho umocňují sociální sítě a internetové zpravodajství, které díky algoritmům upřednostňují šokující a negativní obsah (tzv. doomscrolling), což pocit „zlého světa“ v člověku dále upevňuje; z angl. mean world syndrome
Příklad:
„Opakované vystavení tématům násilí a zločinu může vytvářet zkreslený obraz reality, mluvíme o tzv. syndromu zlého světa, kdy člověk může vnímat okolí jako výrazně nebezpečnější, než ve skutečnosti je.“
„Zvýšená spotřeba převážně pesimistických, temných, bezvýchodných zpráv, jako je COVID-19, klimatická krize, útok na Capitol může vést ke škodlivým psychofyziologickým reakcím. Může vyústit v syndrom zlého světa, kdy věříme, že je svět nebezpečnějším místem, než ve skutečnosti je.“